|
V archivu řádovém se zachovalo několik nájemních smluv, jež nám jednak stav, jednak
podmínky a jméno nájemce uvádějí. Léta 1636 byla učiněna smlouva mezi řádem a Janem
Beranským, mistrem mlynářským z Dobřichovic o mlýn dobřichovický. Mlýn měl dva žlaby, tři
vodní kola, tři mlýnské kameny. Pila byla nově vystavena. Ze mlýna platil mlynář ve dvou
termínech po 55 kopách, též čtyři vepře dvouleté i starší a dva strychy prachu fořtovi pro psy. Co
se mletí týče odváděl:
- z jednoho strychu pšenice jeden strych mouky a jeden věrtel otrub,
- ze 1 strychu pšenice na krupici 2 věrtele,
- z strychu žita l strych mouky a l věrtel otrub,
- z l strychu ječmene na kroupy dva věrtele tlustých krup,
- z l strychu pohanky 2 věrtele a l čtvrci pohanských krup,
- z l strychu prosa dva věrtele jahel.
Mlynář mohl užívati kus louky za řekou k háji Sudici a pole ležící za struhou, jak do Karlíka
běží.
V r.1665 najal mlýn Jan Apoštol. Mlýn měl 4 složení a 4 stoupy. Nájemného platil 30
strychů žita a 6 strychů pšenice na dvakrát. Kromě toho odváděl 3 strychy prachu fořtovi pro psy.
Povinností jeho bylo udržovati i jez v dobrém stavu a proto musil mít připravenu zásobu suchých
cihel k opravě jezu i zásobu dřeva. Větší opravy stavební platil řád ze svého, mlynář dával
opravovati jen stroje, k čemuž řád něčím přispíval. Podle starého obyčeje odváděl mlynář z 1
strychu žita 5 věrtel dobré mouky, z l strychu ječmene dva věrtele tlustých krup přemílaných.
Pilu si ponechal řád ve vlastní správě pod dozorem mlynářovým.
Převor Pospíchal se ve svém deníku z r.1663 zmiňuje, jak jistá podruhyně žalovala, že ji mlynář
zbil a jí hlavu prorazil. Mlynář se vymlouval, že ona podruhyně dle vyznání tovaryše sem tam po
mlýně slídila a příčinu povědět nechtěla a proto „z podezření čar anebo zlodějství jí to udělal".
Na sv. Havla 1675 najal mlýn Jan Bejšovec z Týna n.Vltavou. Nájemní podmínky byly jak u
předešlého mlynáře. Při pile musil míti zásobu suchých dobrých jehel, aby v čas potřeby mohl
koliti. Též ustanoveno, aby žádnému plavci vrata k jezu neotevřel, až by mýta zaplatil.
Mlynář byl povinnen při pile prkna hromaditi tak, aby nepřeschla, dáti pozor, aby se žádné
neroznášelo, aby se krajiny skládaly na jinou hromadu.
Po dvou létech přejal mlýn Václav Vykročil, když ale najal po roce mlýn v Řevnicích, stal se
pachtýřem zdejšího mlýna Jan Radim. Ten měl mlýn v nájmu 3 roky, ježto nájemní smlouva z
r.1681 jmenuje mlynářem Jiřího Havránka, jenž dne 6.XII. 1687 zemřel. Jeho manželka se
provdala za mlynáře Tomáše Malýka. V době jejího vdovství spravoval mlýn Jakub Blýskavec a
mládek Václav Procházka, jehož otec Mikuláš byl tehdáž nájemcem mlýna v Karlíku.
R.1696 najal mlýn Mikuláš Procházka, po něm Matěj Maczek, 1700 Matěj Moravec, 1704 Matěj
Vrabec, jenž kdysi ve zdejším mlýně stárkoval.
V r.1712 najal mlýn opětně Mikuláš Procházka. Nájemné více v přírodninách neodváděl, nýbrž
platil ročně 170 zl rýn. ve dvou termínech. Jemu se nařizuje, aby sobě čeládku dobrou, poctivou,
v řemesle znalou zaopatřiti hleděl, žádnou poběhlou, nejistou, bezbožnou a od víry odcizenou.
Jinou jeho povinností bylo veškeré mletí pro panský dvůr v Dobřichovicích, pražský špitál a v
čas potřeby i pro dvůr slivenecký ,,beze všeho ouplatku" obstarávati. Mikuláš Procházka zemřel
r.1722 ve stáří 68 let, když již dříve předal mlýn /1719/ svému synu Jakubovi. V r.1732 byl mlýn
tak sešlý, že hrozil sesutím. Procházka proto z mlýna odešel a řád přenechal mlýn na krátký čas
Pavlu Šplíchalovi. Než ani Šplíchal nevydržel dlouho. Mlýnské stroje vypovídali službu a
přestávaly se točiti. Proto se rozhodl řád vystavět nový mlýn.
Stavba nového mlýn r.1732.
Sesutím hrozící mlýn, jenž měl úctyhodné stáří, byl v červnu 1732 zbořen. Farář Finkaus
zaznamenává v pamětní knize postup prácí následovně: /lat./ Dne 26.VI.1732 zbořili jsme mlýn a
zaráželi piloty směrem k řece, na něž jsme připevnili silné dubové trámy. Dne 12.VII.1732 byl
položen základní kámen směrem k zámku. V kameni byla vyhloubena jamka, do níž byl vložen
svěcený vosk, ostatky svatých, několik starých mincí a jedna mince nová. Práce pokračovaly rychle a byly skončeny 3.XI. 1732, kteréhož
dne byl mlýn farářem Finkausem vysvěcen. Kola byla poprvé spuštěna dne 4. XI. 1732 na den sv.
Karla a poprvé se mlelo proso na jáhly. Na štítu byl letočetný nápis /lat./ ,, v roce , v němž byl
zbořen i vystavěn". Mlýnská kola, stavidla, koryta, stroje byly zdělány z dobrého materiálu.
Rovněž i pila byla vybudována se všemi příslušnými stroji, hospodářské budovy a zeď. Výlohy
obnášely:
stavba mlýna ... 1670 zl 45 kr
stavba pily ... 135 zl 29 kr
stáje a zeď ... 220 zl 50 kr
První mlynář na novém mlýně slul Jan Čermák. Za něho se dostal Václav Melichar, syn zedníka
z Vonoklas, do mlýnského kola a byl jím rozdrcen (3.II. 1735). Zdá se, že v novém mlýně se
mlýnářům valně nedařilo, ještě se často střídali.
V r.1735 byl nájemcem Jakub Procházka,
1742 Antonín Pulda,
1744 Jakub Ježek, jinak Spitzer,
1750 Josef Dobrota z dolejšího mlýna v Karlíku,
1756 Matěj Šplíchal, za něhož byla tak velká voda, že 1 a půl lokte nad jezem proudila a pro
mrazy od 7. I. 1777 až do sv. Matěje vůbec nemohl mlíti,
1783 Jan Epimach,
1786 Jan Žďárský.
Již před mlynářem Epimachem potřeboval mlýn opravy. Proto byly dány ,,z brusu nové žlaby" a
prahy, v pile pak nová podlaha. Práce ty trvaly od 3.VI. až do 27.VII. 1782 a mimo dříví, plat
sekerníkův, tesařů, nádeníků vyžadovala práce nákladu 209 zl 101 kr a cena dodaného dříví
obnášela 400 zl rýnských.
1795 přišel sem za mlynáře Josef Melenovský z Klučenic,
1795 Jakub Pelikán, jemuž se utopila nešťastnou náhodou dvouletá dcera Marie, ona spadla pod
vantroky a pod mlýnským kolem smrt nalezla.
1810 František Zimmermann a manž. Anna,
1817 Václav Czerný a manž. Magdalena, za něhož byl jez povodní stržen a velikým nákladem
opraven,
1823 Jiří Slavík,
1826 Vincenc Epimach, jež později otevřel krupařský obchod na Vonoklasech,
1834 Josef Růžička, později krupař na Vonoklasech a Solopiskách.
Roku 1856 přešel mlýn na základě kupní smlouvy v majetek rodiny Havlíkovy. František Havlík,
rodilý z Blatné, byl mlynářem na panství mšeckém u Slaného a koupil si se svou manželkou
Anežkou, rozenou Volfovou z Hřešice u Slaného, mlýn od řádu za 10.000 zl stř.
Po dvou létech a to 28.VIII.1858 lehl mlýn popelem. Popis požáru líčí v pam. knize farář Kalaš.
Příčina vězela v nedbalosti mlynářského, jenž zapomněl namazat u kola čepy, tak že se třením
vzňal hřídel, oheň zachvátil soukolí a od toho chytla mlýnice. Stalo se tak v noci, kdy chasa spala
a mlynářka s 10 dětmi se nalézala v hořejších místnostech. Oheň se šířil úžasnou rychlostí,
počalo hořeti schodiště i pavlač. Stárek hodil kámen do okna mlynářovy světnice a mlynářka,
neztrativši duchapřítomnosti, házela či vlastně spouštěla své děti jedno po druhém s okna dolů,
sama pak skokem do dvora se zachránila. Mlýn shořel do základu a dravý živel neušetřil ani
vodního kola. Do zbudování nového mlýna bydlil mlynář v zámku. Na zbudování mlýna daroval
řád všechno stavební dříví v ceně 962 zl, na pokrytí 300 zl a kus hlinoviště na 25.000 kusů cihel.
Ačkoliv mlýn řádu více nepatřil, přece dával řád po dlouhou dobu v zdejším mlýně obilí semílati.
Bylo to obilí na deputáty a pro potřebu řádovou. Mouka, kroupy, krupice bývaly dováženy do
skladu na Konvářku u Zlíchova a čtvrtletně dováženo bylo lepší zboží a mouka do kláštera a tu se
říkalo, že se veze „do domu" kvartál. Když přivezl mouku,býval brán mlynář k tabuli.
V r.1872 zaveden byl ve mlýně jeden amerikánský stroj a zůstala ještě dvě česká složení, která v
r.1894 ustoupila zařízení amerikánskému.
V r.1884 stal se majitelem mlýna Karel Havlík, jenž 1886 pilu zrušil a místo ní vystavěl obytné
stavení proti panskému dvoru. Větší přestavba strojů následovala v r.1897. Dřívější 4 kola byla
odstraněna a místo nich dáno jedno veliké kolo, které pohánělo všechny mlýnské stroje až do
14.VIII.1923. Též byl postaven nákladem státu nový jez místo starého šikmo běžícího, jemuž se
podnes říká starý jez.
|